Herbert Masaryk se pro malířství rozhoduje v době, kdy se secese začíná formovat jako sloh. Je mladší než generace devadesátých let a o něco málo starší než příslušníci generace, která začíná vystupovat kolem roku 1910 s novými programy popírajícími dosavadní tradici. Masaryk všechny tyto vlivy vstřebává a přetváří si je po svém. Nestojí v opozici proti nikomu – od mládí obdivuje Schwaigera, má přátele mezi staršími členy Mánesa, kteří stáli u založení spolku, patří do okruhu malířů kolem Antonína Slavíčka. … Herbert Masaryk se přátelí se všemi, uznává jejich cesty, nikoho nezavrhuje, v jeho povaze je vzácná vlastnost – tolerance.
Přestože neměl čas definitivně formulovat, co jeho práce slibovala a napovídala, není jeho celoživotní dílo pouhým torzem. Jeho síla je v úspornosti použitých prostředků, bez vnějších efektů. Herbert Masaryk, jehož talent je spíše umírněně kultivovaný, než oslnivě živelný, přináší svou poetickou realistickou tvorbou něco nového právě ve své jednoduchosti a snaze po zachycení podstatného.