Věra Geislerová (*1946) je akademická malířka a intermediální umělkyně. Zásadním impulzem pro její vzplanutí výtvarnou tvorbou byla výstava Františka Kupky v Dobrušce, která se konala v roce 1957 a poté, ve 14 letech návštěva Národní galerie v Praze, a to především Picassův autoportrét. První spojnice s Prahou se váže už k době středoškolské, kdy studovala SŠUP, obor propagační grafiky na Žižkově. V letech 1968–1974 pokračovala ve studiu na Vysoké škole uměleckoprůmyslové, obor monumentální malba, kde se setkala s pedagogy Josefem Svobodou, Stanislavem Libenským, Zdeňkem Sklenářem a Zdenkem Menšíkem. Po studiích v letech 1974-1986 spolupracovala s architekty na realizacích v architektuře. Byly to mozaiky, vitráže, gobelíny, štukalustra a obrazy. V roce 1986 si Věra Geislerová koupila svůj první počítač a stála u zrodu počítačové animace a videoartu v Čechách. Byla to nová výzva v jejím profesním životě. Tu přijala, pohltila ji a ve které excelovala. Patřila také ke skupině Obor videa při Svazu českých výtvarných umělců, s nimiž se v červenci 1989 zúčastnila přelomové výstavy nových moderních technologií „Den videa“. Bouřlivý rozvoj médií nabízel nové cesty a řada výtvarníků přešla v této době do sféry televizních, reklamních a postprodukčních studií. Mezi nimi i Věra Geislerová. V roce 1991 založil Radek Pilař na FAMU Katedru elektronické animace, kde až do roku 2002 také učila. V současné době učí na výtvarné škole a také se věnuje vlastní malířské tvorbě.